Zoubky

Včera byl velký a důležitý den. Nejen že přijela Adélka ale konečně mně začaly padat ty pichlavé zoubky. Naši se mi smějí, všechno strašně koušu ale nikdo se mi nemůže divit, mně to v hubičce svědí, malé zoubky potřebují vypadnout, velké narůst, mám práce sám se sebou dost. Pomáhám si jak umím, koušu dřevo, barák, vrata, boty, hračky, taky kameny a pařezy. Taky tahám pověšené prádlo ze šňůry, co kdyby se mi povedlo ho  vyviklat. No a včera bylo slávy, konečně mi našli v tlamičce díru, jeden zoubek je už pryč, druhý prošvihli a už na ně kouká nový, ten pořádný. Teď se směju já, naši lezou po kolenou a hledají, jestli náhodou zoubeček nenajdou. Ani já jim neporadím, nevím kde jsem ho vytrousil. Tak číhají dál, krabičku na vypadlé zoubky mají připravenou ale prázdnou.