Rošťák

Dostal jsem novou přezdívku-rošťák. Jsem už klasický vesnický klouček, zvědavý, vymýšlím lotroviny, ničeho a nikoho se nebojím. Venku už všechny dobře znám, lítám sám okolo sousedních zahrad a vyhlížím, kdo si se mnou bude hrát. Dneska jsme v lese potkali novou kamarádku, stafordku Sheilu, jéééééééééééééééééé, ona se mnou lítala, měla výdrž. Hrátky nám překazila krev, nikdo jsme neplakal, nekousli jsme se až naši doma zjistili, že se mi tak strašně vyviklala stolička, že všechna krev, moje i Sheilina umatlaná tlamička byl planý poplach. Asi večer pčíknu a zoubek vyletí. Naučil jsem se být všude první, odstrkuju statečně Aifičku, proto mi říkají rošťák. Je přece normální že každý obdivuje nejdřív mně, jak krásně rostu a jak jsem zase vytáhl, když se něco šustne v kuchyni taky musím letět první, misku dostávám první, mazlím se první, Aifička je moje chůvička a trpělivě čeká, až na ní dojde řada.